Toggl mi ukazuje, že tohle malé psaníčko píšu už přes 4 hodiny (to jsem ještě nevěděla, jak dlouho mi pak zabere vložení článku na blog) a proč to vůbec dělám?
Článek vznikl na velmi krásný dotaz ženy, kterou jsem zatím v životě nepotkala. Její hlas v instagramových zprávách mi připomíná chvíli, kdy mě máma před spaním zabalila do peřin. Z jejího projevu jde slyšet klid, ze slov velká zkušenost, má diagnostikovanou roztroušenou sklerózu. Jelikož jsem po sdílení jejího dotazu (kde je ta zdravá míra a není to hlavně o hlavě?) přitakávalo na IG mnoho žen, rozhodla jsem se na něj napsat článek.
V článku je vystižen můj osobní postoj k otázkám zdravé míry, článek je napsán s láskou pro všechny, kteří se rozhodli najít si balanc ve své životosprávě. Věřím že Vám bude užitečný.
POZOR, článek je rozdělený na 2 články, protože,…je dlouhý! 😀
Nyní si přečtěte omáčku a v dalším dílu článku už na Vás čeká moje vřelé stručné shrnutí a doporučení.
Abych byla naprosto přesná, dotaz zněl: “JANI, KDE JE TA ZDRAVÁ MÍRA V JÍDLE? A NENÍ TO HLAVNĚ O HLAVĚ?”
Není to jednoduchý dotaz, a odpověď taky nebude jednoduchá, nechť si každý udělá na čtení tolik času, kolik bude chtít a vezme si k srdci tolik, co mu bude užitečné.
NEŽ ZAČNU POPISOVAT ZPŮSOB, JAKÝM SI MYSLÍM, ŽE JE IDEÁLNÍ HLEDAT ZDRAVOU MÍRU A BALANC VE SVÉM ŽIVOTĚ…
mám pro Vás důležité body, tady začíná Vaše zkouška trpělivosti, kterou zdravý životní styl zajisté vyžaduje. Několik odstavců se ponese v duchu ZAMYŠLENÍ SE. Bez této “předehry” by totiž mnoho informací v mém doporučení nemělo smysl. Taky Informace rozdělím do více příspěvků a můžete si přečíst třeba každý den jeden, nebo to zhltnout celé naráz, jak budete chtít, jak to budete cítit.
Lidské zdraví a doporučení jak na něj, je tak komplexní pojem, jako je samotný vesmír. Pořádně jej neznáme, pořád se tam něco děje, každou setinu se něco mění a to, že na Zemi vážíte 55 kilo, rozhodně neplatí na Měsíci, natož v úplně jiné galaxii.
PŘEDEHRA NA ZAMYŠLENÍ , JSTE PŘIPRAVENI?
„Teoreticky všechno vím, ale ta praxe…“
Setkávám se s lidmi, co mají nakoupené programy na hubnutí, o zdraví, vytištěné ebooky protokoly ale stejně přijdou na osobní setkání znovu řešit svoji cestu (děkuji, Vážím si toho, že Vaše touha po zdraví je silná). Říkám si, v čem je mám obohatit, když přečtených knih o výživě maj víc, než já a byli u výživových specialistů víckrát než v divadle? V průběhu naší komunikace pak narážím na to, jak si tito lidé informace zasadili do kontextu, jak informace pochopili a jak je aplikovali do praxe, jak dlouho to vydrželi a kvůli čemu to vlastně skončili?
A to se ani nedozvím jaká ta původní informace, kterou skutečně dostali byla, jestli opravdu nedostatečně uchopitelná/ příliš radikální na to, aby to nyní byl schopen klient uchopit, bylo jich moc a klient byl zmatený, nebo to uchopil špatně.
Slova, interpretace, uchopení, aplikace
Slova jsou mocná a lidé (nemám jim to za zlé a nedivím se) často pochopí třeba „bude pro Vás nyní efektivní snížit příjem těchto potravin“ JAKO „nejezte to vůbec“. Taky si klidně vydedukují z věty „kdyby Vás například před menstruací honila mlsná, přidejte si přirozeně dle hladu větší porci, popřípadě je tu možnost vzít si ovoce, hořkou čokoládu či lžíci ořechového másla“ JAKO „čokoládu, ovoce a ořechové máslo můžete kdykoliv budete mít chuť“.
Pak se tedy dostávám k tomu, že dumám nad otázkami, díky kterým se snažím eliminovat další klientův neúspěch při dalším pokusu: Dostali sice informace, které potřebovali ale nebylo to v takovém kvantu pro ně přínosné a uchopitelné?/ Dostali neúplné informace?/ Dostali špatné informace?/ Dostali správné a skvělé informace ale neuměli s nimi zacházet?/ Jiné možnosti.
Taky jsou v mnoha případech vyřčené věty „teoreticky to vím, ale ta praxe…“
odrazem těchto situací:
Já to vím, ale nemám čas –> (neudělám si čas)
Já to vím ale nestíhám to –> (mám špatně poskládané priority)
Já to vím, ale když mě to tak chutná –> (nechci se změnit)
Já vím, ale když jste celý den v práci tak to nejde –> (nechci si to zařídit jinak)
Já to vím ale je to těžký no –> (dělám si to možná zbytečně těžké)
Víte, možná Vaše změna znamená vlastně celkem malé přeskládání si priorit a přehodnocení nákupního seznamu, pár obejmutí navíc a trošku vlídného slova k sobě (a když tak budete pokračocat, budou se dít velké věci) ale ve Vašich očích se z toho (zbytečně) vyklubala změna v podobě tornáda, které křičí “buď obrátíš svůj život teď a tady o 180 stupňů nebo nikdy nebudeš zdravá”.
“Ale já nemůžu 3 hodiny denně vařit” (nemusíte 3 hodinny denně vařit)
“No jo vám se to říká, když nemáte děti” (naprosto rozumím, nemám je, až je mít budu asi ty rady začnou brát maminky ode mě s větší úctou, ale mít děti nemá žádnou souvislost s tím, že se rozhodnete nakoupit místo žitného chleba makové rohlíčky, ani s tím, že si místo vody musíte dát na hřišti žlutou limonádu ani s tím, že když přijde návštěva a jiné děti, tak místo gumových medvídků tam nemůže ležet nakrájené ovoce a jiné normální jídlo).
“Já ale nemohu Vařit pro děti a pro manžela zvlášť a ještě do toho navíc pro mě zvlášť” (nevařte pro děti a pro manžela zvlášť, jezte to všichni)
“Z toho pohybu mě bolí kolena záda” (nedělejte pohyb, který pro Vás aktuálně není vhodný) ‘
“Já se prostě nebudu vzdávat všeho dobrého” (nemusíte se vzdávat všeho pro Vás dobrého)
“Já vím ale …” (NECHCI NECHCI NECHCI).
Důležité je si připustit, že změna je možná a jak si ji prostě člověk připustí a opravdu CHCE, ten správný kompromis a cestu, který je pro něj udržitelná DŘÍV NEBO POZDĚJI NAJDE.
Ale proč je tak těžké vůbec VIDĚT cestu ZMĚNY? No není to zase náhodou trošku o hlavě a o zajetých vzorcích, o egu?
Návaznost na výživové směry
Mnoho lidí zná užitečné pojmy a kvalitní informace, setkali se s pojmy přirozená potravina, že kalorie a jejich původ není totéž, znají pojmy a zásady, jak si nastavit příjem, směry jako jsou low carb, keto, vegan, gaps protokol, whole 30, eliminační diety, dospěli k tomu „nepatřím do žádné škatulky“, všechno nastudováno, obkoukáno z internetu, ověřeno v knihách, v kurzech, online programech. Proč je to pořád a pořád dokola ta nejčastější věta, kterou slyším u lidí v poradně i kolem sebe „Teoreticky to vím, ale prakticky to nějak nejde..“ nebo „už jsem zkoušela snad všechno.“???
Zkušenosti formují rozhodnutí, i ve výživě
Někdo používá pravidlo „všechno nebo nic“ v překladu buď režim držím a nebo na to kašlu, jiný 80:20, v překladu „většinu svého času jím normálně, tedy zdravě a těch 20 % povolím uzdu, někdo má 95:5, jen málokdy si dá něco, co je pro něj nezdravé.“ Někdo životní styl neřeší vůbec, zajímá se úplně o jiné odvětví a přirozeně se snaží bez hlubších znalostí věnovat malou pozornost svému zdraví ve formě pohybu, občasného suplementu a „jakš takš průměrně správné stravy“, a je naprosto zdravý. A taky ve svém zaneprázdněném čase prosím nezapomeňme na ty, kteří na druhém konci světa řeší úplně opačný problém, jestli se vůbec dnes nebo zítra nají (děkuji, že si mohu dokonce i vybrat, co si kdy dám na jídlo, protože žiji v době, jako je tato). Je potřeba si ještě říct, že pro všechny je jejich režim normální.
Takže pak naproti sobě (nebo nejlépe ještě na sociálních sítích) stojí dva lidé a oba dva mají úplně stejný pocit, že dělají normální přirozenou věc, jak Maruška, která by si nikdy dobrovolně bramborák na Vánočních trzích nedala, nechápe jak někdo může strčit do pusy něco tak přesmaženého, na nekvlitním oleji když ví, jaký dopad na organismus to má. A naproti ní Otto, který si bramborák objedná, se slovy “jednou za čas” se nic nestane. Oba dva dělají pro sebe naprosto normální věc.
A pozor, to jsme do toho zapojili pouze dva lidi. Teď si představte, že se sejde Maruška, Otto, Michal, který se připravuje na závody v kulturistice a Joana, která pomocí Gaps diety řeší své AI, a to tu ještě není vegetarián Marek, Veganka Lůca a Pavel, co půstuje, nejí mléko a lepek, Bára co má trošku averzi vůči nízkosacharidové stravě a zastává klasický způsob 5 jídel denně a Pája, co je zdravá, nikdy ji pořádně nic nebylo a nechápe co na tom jídle všichni tak řeší, ona si dá co chce. Teď by mě zajímalo, jak to dopadne, když se začnou bavit o tom, co je normální jídlo a co je nejlepší. Pochopitelně se nedomluví.
Bylo by skvělé, aby s grácií pochopili sebe navzájem, nedávali nevyžádané rady ani poučky, neshazovali se, protože každý má jinou zkušenost a dělá to ze svého vnitřního přesvědčení nejlépe, jak aktuálně dovede.
Podstatný dodatek
Když to vezmeme prakticky, tak i pravidlo 80 na 20 „obecné“, zamená pro každého úplně něco jiného, kdyby totiž začalo jíst alespoň 5 % obézní populace tak, jako já v mých 20 procentech, když říkám, že mlsám, myslím si, že by to pro některé byla opravdu dobrá a chutná redukční dieta. Pro někoho zase bých 80 % může znamenat jejich 20 %.
„Ale jo pořád, počkejte ještě, tyto informace jsou důležité v kontextu. Z dortu také nesníte jen krém, chutná to nejlépe všechno pěkně pospolu! 🙂
Pojďme se ještě zamýšlet,..”
99,9% naší DNA je stejné, a přesto jsme tak jiní, kouzelný!
„Achjoo, a jak to, že Jarda nevykazuje žádné očividné zdravotní potíže, když vyrůstal v rodině, kde na stravu nikdy nedbali, vykouří denně 20 cigaret, snídá už 20 let kakao a pletýnku s marmeládou a usíná u televize? Jak to že oproti tomu taková Jíťa, která sportuje, peče si svůj chléb, nakupuje od farmářů, stravuje se podle nejlepšího uvážení a celý život se zajímá o zdraví, řeší neustálé zdravotní potíže? Jak to, že někdo se stravuje jak popelnice ale má pleť, vlasy a postavu jak z reklamy a jak to, že někdo už ze svého života vyřadil všechno, co jen potencionálně může způsobovat problémy a vypadá jako kdyby vypadl z vosího hnízdo?
Dobré dotazy, i já se ptám,…
Jak to, že někdo jí nízkosacharidově a ketogenicky 5 a více let v kuse, je krásně osvalený zdravý a vykazuje neuvěřitelné sportovní výkony a někomu po pouhém vyzkoušení nízkosacharidové stravy vypadala polovina vlasů? Jak to, že někdo na půstech prospívá, pomáhají mu řešit si zdravotní potíže a jiní mají po obsesivní záchvaty přejídaní? Jak to, že někomu stačí okopírovat stažený jídelníček od sousedky a má pekáč buchet a jiný po půl roce návštěvy soukromého specialisty zhubnul sotva kilo? Jak to, že je to pořád jinak, jedna studie potvrdí toto, na kurzu Vás naučí tamto, ve škole tamto, v poradně Vám řeknou zas něco jiného. Kde vůbec vznikl vědecký podklad pro sestavení výživové pyramidy? Jak to, že podle 10 studií je kokosový olej prospěšný a podle dalších 10 nebezpečný? Jak to, že někdo zhubne a vyřeší své dlouholeté zdravotní potíže se zažíváním tím, že se „prostě rozhodne“ udělat změnu, zařadí rekreační pohyb, zalehne do postele o hodinu dřív a lehce upraví stravu, a někdo ani po návštěvě tří specializovaných poraden nemůže dosáhnout svých výsledků?
Děkuji za super studie a jak to mám převést do praxe?
Čísla, fráze, poučky, vědecké podklady, všeobecná doporučení a názory jsou jeden (podstatný) rybník a reálná praxe druhý (podstatný) rybník. Tyto dva podstatné rybníky do sebe ale v reálném životě někdy bohužel/ bohudík nezapadají.
Každý jsme se narodili do jiné země, jiné doby, máme jinou rodinu, máme jinak nastavené priority, jinou zkušenost, jiné vzorce (a mindráky), jsme naučeni dávat jiným dějům pozornost, máme aktuálně jiné finanční možnosti, jiné cíle, jiný zdravotní stav, jinou podporu, jinou disciplínu, jinak vnímáme změny, jinak vnímáme stresové situace, jinak vnímáme slova a umíme si selektovat jiné informace, máme jinou epigenetiku.
Inteligence a kvantum informací nezajišťuje vyšší šanci na úspěch ve zdraví
Kolik lidí ke mně přišlo s jídelníčky i od známých osobností, ať už ve světě fitness či výživy, jednou z nich je i slečna, na základě které píšu tento článek, když jsem ho psát začínala, nikdy jsem ji neviděla, jen ji zaujal můj post a napsala mi dotaz, kterým začíná tento článek. Naráz se z ní stala klientka a každých 14 dní si voláme.
Chodí mi kromě lidí mimo obor i výživoví poradci a pár lékařů, takže to jistě není o tom, že by každý neúspěšný člověk v hubnutí či uzdravení měl špatné povědomí o výživě, je to úplný začátečník a určitě si přečetl nějaké bláboly v prvním internetovém článku.
Většinu to jsou velmi vzdělaní a šikovní lidé a paradoxně jen malá část lidí přichází se slovy “řeším zdravý jídelníček poprvé v životě”.
Jak je tedy možné, že i odborník s hlubšími znalostmi nezvládne sám sobě nastavit takový životní styl, který ho dovede ke zdraví a štíhlosti? Jak to, že doporučení, se kterými se setkali/ které se snaží dodržet nejsou schopni do svého života zakomponovat dlouhodobě a proto jim to také nepřináší dlouhodobé výsledky? Proč prostě nedodržují rady, které dostali? PROČ nenašli tu zdravou dlouhodobě udržitelnou míru? Nechtějí? Interpretovali si informace špatně? Interpretovali si je dobře ale aplikovali špatně do praxe? Nedostali správné informace? Nebyli trpěliví? Dostali správné informace ale bylo to tak vzdálené od jejich aktuální schopnosti dokázat si představit že to zvládnou, že to prostě ani nezačli aplikovat? Co z toho? Je to ještě jinak?
Jak moc se do toho zase opět míchá naše psychika, vzorce, zkušenost, emoce, nastavení a ego?
Zamýšlení se a předehra před příspěvkem "jak si najít v životním stylu balanc" je za námi. Těšíte se na to hlavní sdělení? (2/2 článku)
